Téměř deset tisíc dětí a dospívajících ve věku 10 až 17 let se zúčastnilo výzkumu Děti a kult krásy v online světě. Jeho cílem bylo zjistit, jak sociální sítě ovlivňují vnímání krásy, proč děti upravují svůj vzhled, zda se respondenti setkali s nějakou formou online zesměšňování a jaký vliv mají tyto faktory na psychiku.
Unikátní výzkum, který pomůže správně nastavit prevenci a edukaci, společně uskutečnily Centrum prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK) Pedagogické fakulty UP s její katedrou psychologie a patopsychologie a společnost O2, která se aktuálními tématy chování v digitálním světě zabývá dlouhodobě v rámci svého programu O2 Chytrá škola.
Děti na sociálních sítích
Sociální sítě jsou pro velkou část českých dětí velmi důležité. Představují pro ně prostor, kde se mohou bavit, komunikovat s přáteli, sebeprezentovat se i tvořit vlastní virtuální identitu prostřednictvím profilů, které samy plní nejrůznějším obsahem. Dominantní platformou, kterou české děti využívají, jsou kromě YouTube hlavně Instagram a TikTok. „Na těchto sítích děti nejčastěji sdílí běžné zážitky ze svého života. Zhruba pětina se zde snaží tvořit vtipný obsah,“ řekl za výzkum Kamil Kopecký z PdF UP. Dodal, že vytváření a sdílení obsahu, jako jsou sebepoškozování nebo násilí, přiznalo ve výzkumu 0,5 % dětí. Přibližně 1 % dětí pak ve svých příspěvcích tvoří videa, ve kterých hraje hlavní roli marihuana či jiné drogy, u 2 % je to pak alkohol.
Na sociálních sítích mohou uživatelé své fotografie upravovat za pomoci filtrů. Z výzkumu vyplývá, že je pro úpravu fotografií používá přes 42 % dotázaných. Nejčastěji jimi vylepšují kontrast (25 %), vyhlazují si obličej (10 %) nebo napodobují make-up (4 %). „Motivací používat filtry je hlavně zábava. A také to, že chtějí díky nim vypadat lépe než ve skutečnosti,“ uvedl Kamil Kopecký, podle kterého děti nevnímají upravování fotografií pomocí filtrů ani negativně, ani pozitivně. Jen zhruba 11 % dětí se úprava fotografií pomocí filtrů vůbec nelíbí.
Děti a vzhled
V období dospívání řeší otázku vzhledu téměř každý. K jeho hodnocení přitom značnou mírou přispívají i nerealistické obrázky či videa ze sociálních sítí a časopisů. „Jen každé druhé dítě je podle výzkumu spokojené se svým obličejem, spokojenost s vlastním tělem deklarovalo 46 % dětí,“ řekl Kamil Kopecký. Nespokojenost dětí se odráží i v tom, co by na sobě chtěly zlepšit. Zhubnout si přeje něco přes třetinu dětí, více než 30 % by chtělo nabrat svalovou hmotu. Dalšími prostředky ke zlepšení vzhledu byly například změna barvy vlasů či tetování. Přes 8 % dětí by chtělo změnit velikost a tvar svého pozadí či prsou.
Zesměšňování kvůli vzhledu
Šikana může mít mnoho podob. Jednou z nich je i zostuzování ostatních kvůli jejich vzhledu, tzv. body shaming. Podobně jako i jiné formy šikany se i tato forma zesměšňování v posledních letech přesunula na internet a stále častěji se s ní setkávají právě děti a dospívající na sociálních sítích. „V online prostředí čelila posměškům kvůli vzhledu jedna třetina českých dětí, v reálném životě to byla dokonce více než polovina,“ uvedl Kopecký. Nejčastěji se dětem ostatní posmívali kvůli tělesnému vzhledu (29 %) nebo obličeji a vlasům (26 %). Urážky kvůli oblečení nebo mobilu (značka, stáří mobilního zařízení) zažilo 22 % dětí. Jen 8 % dětí přitom přiznalo, že by se někomu posmívalo v online prostředí, ve virtuálním prostředí to bylo 13 %.
Důsledky body shamingu
Děti, které se staly obětí body shamingu, přiznávají jak negativní, tak i pozitivní dopady na svou psychiku a chování. Některé dospívající nepříjemné zkušenosti motivovaly pozitivně, což se odrazilo v aktivitách podporujících zdravý životní styl, konkrétně se jednalo o sportovní aktivity, kterým se začalo více věnovat 10 % dětí, na posilování se zaměřilo 5 % dětí. Zhruba 4 % respondentů se začalo zdravě stravovat a 8,4 % dospívajících změnilo styl oblékání a více se zajímá o módní trendy.
„Přes 7 % dětí se však začalo omezovat v jídle a 5 % dětí dokonce redukovalo příjem potravy na minimum. Naopak zvýšení příjmu potravy více než obvykle deklarují 2 % dětí,“ popsala Jana Kvintová z katedry psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty UP. „Závažným zjištěním je pak přiznání přejídání se a následné vyzvracení potravy u 1,3 % dětí. Přes 7 % dětí začalo vnímat své tělo jako ‚tlusté‘, přestože je okolí ujišťovalo o opaku,“ dodala Jana Kvintová.
Pro více než 6 % dětí byla negativní zkušenost v online prostředí spouštěcím mechanismem pro užívání nějakého typu návykové látky, ať už se v obecné rovině jednalo o návykové látky společensky přijatelné, tolerované či nelegální. Užívání psychofarmak na úzkost a depresi přiznává 1,6 % dětí, léků na spaní 1,3 % dětí, kouření cigaret či požívání alkoholických nápojů pak uvádí 3,3 % dospívajících.
U 4 % dětí se také objevily obranné reakce, které lze nazvat psychosomatické. Děti pociťovaly tělesné potíže, jako jsou například bolest hlavy, břicha či pocity na zvracení. „Poruchy spánku jako citlivý ukazatel psychické nepohody se objevily u 7 % dětí,“ vysvětlila Jana Kvintová.
Alarmující zjištění
Dopady negativní zkušenosti v podobě posměšků a hejtování v online prostředí směřují také do oblasti prožívání. Celkem 25 % dětí se domnívá, že je situace posílila, a staly se tak odolnější. Zbytek dospívajících poukazuje na různé negativní dopady v této oblasti. Vztek a podráždění prožívalo v této souvislosti 22,5 % respondentů, depresivní tendence v podobě smutku / méně radosti 21 % a 10,28 % dospívajících prožívalo pocity úzkosti a 6,22 % strachu. U téměř čtvrtiny dětí se taková zkušenost promítla do jejich sebehodnocení, a to tak, že si méně věří a více o sobě pochybují. Dalším významným zjištěním je, že 15 % dětí reagovalo na negativní chování v online prostředí zaměřené na jejich osobu, tendencemi k perseveraci, tzn. ulpívání na problému, neustálému vracení se k tématu, neschopnosti zapomenout a ‚trápením se‘ nad touto situací.
Velmi alarmujícím zjištěním je, že každé desáté dítě přiznává sebepoškozující tendence: 7,54 % dětí uvažovalo o tom, že by raději nebyly, 4,25 % potvrdilo sebepoškozující aktivity, jako jsou řezání či pálení se na různých částech těla.
Nutná osvěta i prevence
Výzkum jednoznačně potvrdil, že body shaming je problém, na který je třeba reagovat, např. prostřednictvím preventivních osvětových aktivit, posilováním sociálních dovedností dětí či zvyšováním jejich psychické odolnosti. Samozřejmostí je budování zdravého školního klimatu, které má minimalizovat vznik nežádoucích forem chování.
„Snažíme se prostřednictvím našich každoročních výzkumů identifikovat aktuální rizika v online prostředí a následně je pomáhat řešit,“ podtrhl smysl výzkumu Hany Farghali, ředitel korporátní komunikace a CSR z O2, a dále dodal: „Plánujeme proto rozšířit vzdělávací portál www.o2chytraskola.cz i o část zaměřenou na metodické podklady pro učitele, které jim mohou téma body shamingu pomoci otevřít během výuky.“ Na webu Bezpečně v síti, který je určen pro širokou veřejnost, mohou čtenáři již nyní najít články nebo tipy, jak poznat, že jejich dítě není v psychické pohodě, jak citlivě zareagovat na varovné signály i kdy vyhledat odbornou pomoc. Více informací naleznete zde.
* V online prostředí čelila posměškům jedna třetina českých dětí, v reálném životě to byla více než polovina.
* Jen každé druhé dítě je spokojené se svým obličejem, s vlastním tělem pak pouze 46 % dotázaných.
* Každé desáté dítě přiznává sebepoškozující tendence, přes 4 % pak potvrdila řezání či pálení.