Viktorie Baštecká, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze 6, a Vladimír Škaroupka, posluchač Obchodní akademie a vyšší odborné školy Brno, Kotlářská, získali v letošním ročníku soutěže o Montaignovu cenu čestné uznání.
Do pátého ročníku soutěže o Montaignovu cenu za nejlepší studentský esej z oblasti románských literatur poslali letos své práce pouze středoškolští studenti. Z celkem třinácti hodnocených prací vyzdvihla odborná porota dvě. Jejich autorům udělila čestné uznání.
„Část esejů, které každoročně dostáváme, není optimistická. Vidíme v nich až někdy rozervanou, bolestnou úvahu nad existencí světa. Obě práce, které jsme ocenili, se této tematiky týkají také,“ řekl za odbornou porotu a organizátory soutěže profesor Jiří Špička z katedry romanistiky.
Viktorie Baštecká, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze 6, získala čestné uznání za esej ‚Konec špatný, všechno špatné aneb Pěna dní jako tragédie‘.
„Na příkladu slavného románu Borise Viana se autorka zamýšlí nad tím, proč se člověku dějí věci, které se mu dějí – zda je za ně zodpovědný osud, Bůh či on sám. Viktorie Baštecká pracuje s kategorií absurdna, když píše, že ‚Absurdita v literatuře slouží jako vypuklé zrcadlo‘, a nakonec interpretací nešťastného konce čtyř hlavních postav románu, které se snažily svůj život uchopit různým způsobem, dochází k závěru: ‚I přes svou absurditu je román existenciálním dílem, které náš svět zobrazuje jako beznadějně nefunkční, krutý a nenapravitelný.‘ A v tom je možná Pěna dní román pravdivý,“ uvedl Jiří Špička v aule FF UP těsně před tím, než si autorka eseje čestné uznání osobně převzala. Její práce podle něj vyniká elegantní češtinou, výbornou kompoziční výstavbou i živým stylem kombinujícím výklad, úvahy, citace a rétorické otázky.
„V rámci češtiny píšeme ve škole docela dost esejů, a přesto, že jsem se nepřihlásila do soutěže poprvé, doposud jsem nic nevyhrála. Jsem tedy mile překvapená. Finanční ohodnocení, které je s cenou spojeno, jsem zčásti už použila, a to na cestu z Prahy do Olomouce a zpět,“ řekla Viktorie Baštecká v bezprostřední reakci poté, co převzala čestné uznání. V současné době je studentkou třetího ročníku, ale už nyní přemýšlí o tom, že by se ve vysokoškolském studiu ráda věnovala angličtině.
Druhé čestné uznání získal Vladimír Škaroupka, student Obchodní akademie a vyšší odborné školy Brno, Kotlářská, a to za esej ‚Ad absurdum‘. I jeho práce vyniká podle odborné poroty výbornou češtinou, stylistickou kultivovaností, schopností metaforického vyjadřování a filozofickou erudicí.
„Autor se ve své práci zamýšlí nad tím, nakolik má smysl lidský život a svět okolo. Konstatuje základní absenci smyslu existence a to, že je smysl existence vlastně výtvorem existujícího subjektu: ‚člověk nejprve musí žít, musí existovat, aby se vůbec mohl zamýšlet nad smyslem svého života, který dává pustému světu nějaký význam‘. Ve svých úvahách Vladimír Škaroupka vychází z Camusova románu Cizinec, ale ukazuje svoji schopnost usouvztažnit motivy z tohoto románu s myšlenkami mnoha významných filozofů, od Kierkegaarda k Sartrovi, od Nietzcheho k Schopenhauerovi,“ dodal Jiří Špička.
Společně s ním hodnotili letošní soutěžní práce vedoucí katedry romanistiky Daniel Nemrava a kolegové Marie Vožďová, Katarína Klimová, Kateřina Ritterová a Jovanka Šotolová. Vzhledem k nízkému počtu účastníků pátého ročníku soutěže a faktu, že žádný esej výrazně nevyčníval nad ostatními porota rozhodla, že udělí pouze čestná uznání.
Soutěž o Montaignovu cenu, studentský esej věnující se románským literaturám (španělské, francouzské, italské, portugalské), je určena posluchačům a posluchačkám středních a vysokých škol. Jejím cílem je povzbudit studující v zájmu o románské literatury i v tom, aby se hlouběji zamýšleli nad literaturou, kterou čtou. Zároveň tak mají příležitost pokusit se o vlastní tvůrčí text.
Pátý ročník soutěže vyhlásila katedra romanistiky FF UP ve spolupráci s Velvyslanectvím Španělska v Praze, Italským kulturním institutem v Praze, Francouzským institutem v Praze, Instituto Camões v Praze a literárním portálem iLiteratura.
Michel de Montaigne (1533–1592), francouzský renesanční myslitel a literát je zakladatelem žánru esej, jakožto duchaplné a studiem podložené úvahy o nejrůznějších otázkách lidské kultury. Proslul mimořádnou erudicí, nedůvěrou v kategorické a definitivní pravdy a originálním pohledem na řadu velkých i malých témat, v němž mu byla hlavním rádcem jeho vlastní empirie.