Zemědělství a pěstování ovocných a okrasných dřevin v sobě skrývají řadu výzev, mezi které patří i problematika ochrany proti škůdcům. V posledních letech se v České republice objevují další invazní druhy hmyzu napadající tradiční ovocné stromy, jako jsou ořešáky a fíkovníky. S Tomášem Kurasem z katedry ekologie a životního prostředí jsme v rozhovoru pro Žurnál online hovořili o tom, jak tito škůdci ovlivňují pěstované dřeviny, jakým způsobem se šíří, jaké způsobují škody a jak se jim pěstitelé mohou bránit.
Tomáš Kuras se v rámci svého odborného zaměření věnuje studiu ekologie bezobratlých s akcentem na hmyz a jeho ochranu, problematice dopadu záměru a koncepcí na životní prostředí. Jako vysokoškolský pedagog působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a Ostravské univerzitě.
Jak ovlivňuje absence přirozených nepřátel škůdce v zemědělství?
Všechny přírodní jevy, včetně invazních druhů a mezidruhových interakcí, je potřeba vnímat v souvislostech. V první řadě je potřeba říci, že neexistují rostliny (snad s výjimkou některých mechů), které by jako potravní zdroj nevyužívali bezobratlí, zejména hmyz. Nejinak je tomu v případě rostlin okrasných a užitkových, které jsou u nás nepůvodní a pěstují se hromadně na polích a v sadech. To má za důsledek dva synergické efekty: kumulaci potravního zdroje a absenci přirozených nepřátel škůdců. V jejich domovině jsou populace škůdců tlumeny přirozenými predátory či parazitoidy. Nazýváme to biologickou kontrolou, která patří mezi základní ekosystémové služby. V produkčním intenzivním zemědělství ovšem musíme tuto ekosystémovou službu nahrazovat užíváním biocidů a různými agrotechnickými postupy, které přirozenou kontrolu nahrazují.
Slyšela jsem, že se objevili noví škůdci, kteří napadají ořechovníky a fíkovníky. Jak se k nám dostali?
Ořešák královský, který je běžně pěstovaný pro ořechy a kvalitní pevné dřevo, je původem z oblasti Střední Asie. Je vlastně až s podivem, že hmyzu vyvíjejícího se na ořešácích je jen velmi málo. Může za to zjevně vysoký obsah specifických obranných látek, jako jsou juglony, ale i tříslovin či fenolických látek v pletivech stromu. Dá se říct, že ořešák na svého škůdce poměrně dlouho „čekal“, a ten přišel. V posledních letech je invazně napadán vrtulí ořechovou ze Severní Ameriky. Tento druh se od 80. let šíří Evropou a byl potvrzen v mnoha zemích. U nás byl prvně zjištěn v roce 2017 na jižní Moravě u hranic s Rakouskem. Dnes se vyskytuje v nížinách v podstatě po celé České republice, zejména ale na jižní a střední Moravě a Ostravsku.
Fíkovník smokvoň pochází z Blízkého východu a jihozápadní Asie, odkud byl postupně člověkem rozšířen do střední Evropy. Ani smokvoň není pro škůdce preferovaným druhem kvůli obranným látkám v jejích pletivech. Přesto, pouhé dva roky po prvním záznamu vrtule ořechové u nás, je v roce 2019 poprvé na jižní Moravě na smokvoni nalezena molovenka fíková (Choreutis nemorana), která patří mezi motýly. V Olomouci byla na exteriérově pěstovaných smokvoních nalezena v roce 2024.
Jak se šíří a jak škodí těmto dřevinám, můžou způsobit i jejich odumření?
Oba výše uvedené druhy škůdců umí aktivně létat. Vlastními silami se dokážou šířit na stovky metrů a někdy zvládnout i kilometrové vzdálenosti. Při svém šíření mohou navíc profitovat z větrných proudů. Přesto je rychlost jejich šíření kontinentem poměrně značná. Z roku na rok se posunují o desítky až stovky kilometrů. Toto šíření ale vzniká v důsledku zavlékání druhů na sazenicích nebo kořenových obalech do nových oblastí. Přinejmenším vrtule ořechová se tímto způsobem dostala do Evropy, a to prostřednictvím mezinárodní přepravy zboží. Každý z uvedených druhů škodí trochu jinak. Vrtule ořechová napadá nezralé plody ořechu, kde vyžírá chodbičky. To způsobuje měknutí oplodí, jeho napadení hnilobami, přičemž plod (ořech) se nevyvine a opadá předčasně, nebo dozraje jako menší. Takto bývá poškozeno 50–70 % úrody, přičemž míra poškození i u blízkých stromů se může překvapivě významně lišit. Ve vztahu k přežívání stromu takový způsob napadení ale není až tak významný. V dlouhodobém měřítku má takový strom sníženou přirozenou schopnost reprodukce. Reprodukci ořešáku ale vesměs zajišťuje člověk, tedy pokud mu nedojde trpělivost s tím, že úroda ořechu bude nižší, tak perspektiva ořešáku je vcelku dobrá i s invazní vrtulí.
Molovenka fíková se vyvíjí na listech a zde je situace poněkud obtížnější. Napadení asimilačního aparátu smokvoně může snižovat její vitalitu, navíc je vstupní branou pro další, zejména houbové choroby. Při rozsáhlejší a opakované invazi by mohlo dojít k oslabení až k úhynu smokvoně. Takové případy ale z České republiky nejsou doposud evidovány.
Jaká je obrana před šířením?
Před šířením v podstatě žádná obrana není. Oba druhy jsou volně létavé. Jejich rozšíření až na naše území souvisí s mírným průběhem zim v poslední dekádě. Oba druhy jsou citlivé na déletrvající mrazy v zimním období, tyto se ale v posledních letech příliš nekonají. Přirozená klimatická bariéra tedy padla a vrtule i molovenka se tak rozšířily ve svých nových areálech severněji. Lokální opatření jsou jen kosmetická. Prevencí šíření vrtule ořechové je sběr a otrhávání mladých napadených ořechů s larvami, což sníží výskyt dospělců v následujícím roce. Napadené ořechy je nejlépe zlikvidovat (to má význam ale jen v případě ořechů, kde se nacházejí larvy vrtule. Později v sezoně se larvy kuklí v zemi a na ořeších se již nenacházejí). Lze použít i žluté lepové desky (instalace na konci července a v srpnu, a to na osluněných částech korun ořešáků), které atrahují dospělé vrtule. Dezinsekční účinek proti vrtuli by mohlo mít také vápnění pod korunami stromů. Aktivní ochranu představují různé postřiky biologické (na bázi Bacillus thuringiensis) i chemické ochrany. K ošetření stromů proti vrtuli ořechové lze použít přípravky registrované proti běžné vrtuli třešňové. Takto lze ale postupovat spíše při individuální ochraně jednotlivých stromů
Smokvoně se u nás běžně (zatím) nepěstují a ve volné krajině je nenajdeme. Zde by měla individuální ochrana proto větší naději na úspěch. K ochraně před molovenkou se dají použít výše uvedené postupy a efektivněji. Protože molovenka přezimuje ve stádiu kukly na spadlých listech, bylo by možno jako prevenci doporučit podzimní vyhrabávání a likvidaci opadu a stejně tak vápnění. V obou případech je ale jasné, že se do budoucna bude jednat o dlouhodobý proces individuální ochrany. Je zde ale světlo na konci tunelu. V podstatě všechny nově příchozí invazní druhy dříve nebo později dostihnou jejich přirození nepřátelé. Je jen otázkou, jak dlouho to bude trvat.
Jak lidé poznají, že je strom napadený těmito škůdci?
V případě ořešáků se jedná o napadení zeleného oplodí ořechu, do kterého vrtule ořechová klade vajíčka. Bělavé larvy postupně vyhlodávají zelené oplodí ořechu, které následně ztmavne. Současně začíná hniloba. Napadený plod ořechu je tak menší (nebo se vůbec nevyvine), na povrchu má svraštělou zaschlou černou přischlou slupku. Druh má u nás jen jedinou generaci synchronizovanou s vývojem ořechů. V případě smokvoně dochází k napadení listu. Drobné a pohyblivé housenky se zapřádají na povrchu listu a v něm vykousávají drobná okénka tzv. skeletizace listu. Na napadených listech jsou patrné bělavé zápředky (pavučinky) housenek, často i s kuličkami trusu a housenkami. V místě zápředku je list mírně zakřivený až zavinutý. Druh má u nás 2 (3) generace, přičemž letní bývá početnější. Občas lze pozorovat také drobné, dobře pohyblivé hnědě-skořicově zbarvené drobné motýlky, jak poskakují, až poletují na listech smokvoně. Při menším napadení není poškození listoví smokvoně příliš nápadné.