Z éry invalidů do éry atletů se díky rozvoji cílené biologické léčby v posledních třech desetiletích posunula terapie revmatických potíží. Na mezinárodních výzkumech v této oblasti se podílí i Kateřina Bouchalová z Dětské kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc, která shodou okolností obléká bílý plášť také tři dekády a před nedávnem byla jmenována profesorkou v oboru Pediatrie.
„Dřívější léky pacientům pomáhaly jen omezeně a měly často nesmírné vedlejší účinky. Rozvoj biologické léčby znamenal revoluci, s moderními léky můžeme cílit přímo na podstatu nemoci, nejen potlačovat její projevy. Medikům ve výuce uvádím příklad dětského pacienta, který trpěl závažnou revmatickou nemocí a nebyl schopen aktivního života. Dnešní pacienti mohou běžně chodit do školy, věnovat se koníčkům nebo sportovat. Podmínkou ale je spolupráce a snaha o zdravý životní styl,“ vysvětluje Kateřina Bouchalová.
Výzkumně se v rámci dětské revmatologie a osteologie zabývá především závažným autoimunitním onemocněním zvaným systémový lupus erythematodes, které postihuje různé části těla a mezi pacienty lze těžko najít dva se stejnými projevy, a neinfekčním zánětem kostí – chronickou multifokální rekurentní osteomyelitidou. Toto velmi vzácné onemocnění ještě před několika lety nemělo dokonce ani klasifikační a diagnostická kritéria či terapeutická doporučení. „Práce našeho pracoviště je jen malým kamínkem do mozaiky, která se rodí v mezinárodní spolupráci,“ podotýká.
Lékařkou chtěla být rodačka z Brušperku od dětství, zájem si upevnila díky učitelům na základní škole a gymnáziu. „Na gymnáziu v Ostravě-Zábřehu se mi dostalo naprosto exkluzivního vzdělání v přírodních vědách. Měli jsme vynikající kantory na matematiku, biologii nebo chemii, tedy předměty, které byly třeba k přijímací zkoušce na medicínu. I na fakultě jsem se ze začátku do některých předmětů nemusela moc učit. Anatomie ale byla opravdu těžká.“
O zaměření na pediatrii jako studentka nepřemýšlela, obor se jí zdál příliš rozsáhlý. Nejraději by pracovala na dermatologii, po promoci však nastoupila v šumperské nemocnici. „Sloužila jsem na dvou odděleních, hematologicko-transfuzním a dětském. Tam jsem zjistila, že je to obor krásný a že mě vlastně baví. Hodně jsem se toho naučila,“ říká. V Šumperku, kde začalo svoji lékařskou kariéru i několik jejích spolužáků, působila až do přelomu tisíciletí.
Tehdy jí přednosta olomoucké Dětské kliniky Vladimír Mihál nabídl místo a začala se v Laboratoři experimentální medicíny, základu pozdějšího Ústavu molekulární a translační medicíny, věnovat doktorskému studiu zaměřenému na prediktivní medicínu. „Velkou oporou mi vedle profesora Mihála a vedoucího laboratoře Mariána Hajdúcha byl Radek Trojanec. Naučil mě laboratorní metody, které se při výzkumu používaly, já ho zase učila věci z klinické medicíny. Bylo to pro mě důležité období,“ dodává Kateřina Bouchalová s tím, že revmatologie, na kterou se později specializovala, patří k prvním oborům, kde se cílené léčebné metody začaly používat.
V té době již společně s manželem, přednostou Ústavu klinické a molekulární patologie, kloubila práci s péčí o dvě děti. „Vyjížděli jsme i do zahraničí, jen jsme to museli dobře naplánovat. Já i manžel jsme byli aktivní účastníci významného světového kongresu, dceru jsem v té době kojila. Dopředu jsme si v programu zakroužkovali, co koho zajímá, a prostřídali jsme se. Jeden z nás byl v kongresovém sále, zatímco druhý korzoval s miminkem po parcích,“ vzpomíná s úsměvem profesorka.
S rodinou se pojí i řada aktivit, kterými tráví čas, když na sobě nemá bílý plášť. Společně například vyrážejí do přírody, na tábory. Vztah k přírodě a zejména květinám má již od dětství, kdy pomáhala v zahradě rodičů a o prázdninách v zahradách a sklenících stanice mladých přírodovědců v Jeseníku. „Jeden z mých snů, který se nejspíš nesplní, je mít pěkný subtropický skleník. To bychom ale s manželem při našich profesích nezvládali,“ přemýšlí s tím, že se aspoň chodí nechat pohltit barvami a vůněmi do sbírkových skleníků Výstaviště Flora.
Další její velkou zálibou je sport, pochroumané koleno by mohlo vyprávět. Kolo, plavání, lyže… Jako zdravotní dozor šumperského oddílu akrobatického lyžování, kde trénoval pozdější olympijský vítěz Aleš Valenta, si vyzkoušela i některé skoky. „Jen na trampolíně, na můstek bych si netroufla,“ přiznává Kateřina Bouchalová, pro kterou i toto byly zajímavé zkušenosti do života. „Opravdu jsem nesmírně vděčná každému, kdo mě něčemu naučil.“
Kateřina Bouchalová (* 1970)
Profesorka pediatrie, zástupkyně přednostky Dětské kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc pro výuku a vedoucí lékařka tamní revmatologické ambulance, původem z Brušperku na Frýdecko-Místecku. Studium Všeobecného lékařství absolvovala na LF UP v roce 1994. Po promoci začala pracovat v nemocnici v Šumperku. Od roku 2001 působí na Dětské klinice LF UP a FNOL, podílí se na výuce mediků a odborně se zaměřuje na dětskou revmatologii a osteologii, dříve pracovala ve zdejší Laboratoři experimentální medicíny. Je autorkou téměř pěti desítek původních a přehledových prací, podle databáze Scopus má její H-index hodnotu 11. Mezi její záliby patří nejrůznější aktivity s rodinou, sport (kolo, plavání, lyže), literatura (beletrie i odborná), také se zajímá o léčivé rostliny a ráda navštěvuje olomoucké sbírkové skleníky.
Portrét profesorky Bouchalové vyšel v únorovém vydání magazínu Žurnál, jehož elektronickou verzi si můžete stáhnout zde.